Sen a strach
20. 7. 2010
Pozorovali jste někdy malého človíčka, když se narodí? Vypadá krásně, že? Vyzařuje z něj štěstí a spokojenost. Není v něm nic negativního, nesoudí sebe ani druhé, nemá strach, nezávidí, nelže a nepřeje nikomu nic zlého. Jen si prostě užívá, že žije a objevuje svět kolem sebe.
Spolu s ním se mu v hlavičce narodili dva společníci, kteří ho budou provázet po celý život. Už na první pohled je rozeznáte: jeden je celý bílý a září jako slunce. Oči mu září nadšením a na tváři má vždycky úsměv. Ten bílý mužík je vždycky pozitivní, vždycky najde východisko a nezná nic, co by nešlo udělat: Jmenuje se Sen.
Ten druhý je jeho bráška, je černý jako noc a celý den se mračí. Nikdy se neusměje, nikdy neřekne nic pozitivního, za to vždycky přesně ví, že tohle určitě nejde a pokud se o to pokusím, určitě se něco pokazí. Ten černý mužík se jmenuje Strach.
Tihle dva "společníci" se Vám prvním dnem narození usadí každý na jednom rameni a zůstanou tam po celou dobu života a nikdy neslezou. Mezi rameny se nachází hlava a v ní mozek. To jste vy, v hlavě je Vaše osobnost, Váš rozum.
Rozum je král, mužíci Sen a Strach jsou jeho poradci. Král naslouchá a rozhoduje. Sen a Strach nemají žádnou skutečnou moc, nemohou totiž konat. Pouze promlouvají k rozumu a rozum pak rozhoduje.
Možná nemají skutečnou moc, ale mají obrovskou moc nepřímou. Nemohou konat a rozhodovat, ale mohou králi "dobře" poradit a dobrý král přece vždy dá na rady svých poradců, že?
Nechte mě teď blíže popsat ty dva bratry. Protože na skutečném pochopení jejich podstaty a na pochopení toho, kdo z nich je Váš skutečný přítel a poradce a kdo se tak jenom tváří, komu z nich začnete víc naslouchat, na tom a POUZE na tom závisí Váš šťastný a úspěšný život.
Začněme prvním z nich: Sen je ztělesněním všeho dobrého v životě člověka. Je v něm obsaženo všechno pozitivní a správné. Nezná závist nebo nenávist, všechny miluje, dokonce i svého bratra Stracha. Neubližuje, nesoudí, nevysmívá se. Umí povzbudit, vždycky vidí ve všem to dobré, hledí do budoucnosti, nikdy se nevzdává. Je silný, odhodlaný, pilný, umí dobře využít čas, je pracovitý. Nikdy se nenudí a pořád se usmívá. Má víru a naději a předává ji králi, ale jen tehdy, pokud mu král naslouchá.
Pak tu máme Stracha: Už od narození trpí mnohými komplexy, sebelítostí a závistí. Nenávidí svého bratra, protože mu závidí. Nenávidí sebe a všechny kolem. Nenávidí krále a rád by zaujal jeho místo. Je to odporný patolízal, králi pochlebuje a lže. Strach je ztělesněním všeho špatného v člověku: Je líný, zbabělý, nesebevědomí, nemá vizi, soudí sebe i druhé, pořád se kouká do minulosti. Pořád připomíná, co se pokazilo a co se ještě pokazí. Trpí nudou a absencí vize, nedělá nic, je ztělesněním negace všeho a za každou cenu, jeho jediným posláním je zaujmout královo místo, protože si myslí, že pokud se stane králem, tak to ospravedlní jeho mizernou existenci. Také si to myslíte? Já ne.
Kámen úrazu ovšem je, že mladý král toto neví. Nedávno se narodil a ještě neumí rozpoznávat dobré od špatného. Je neutrální. Má rád Sna i Stracha. Nedělá mezi nimi rozdíl a naslouchá oběma. Myslí si, že jsou oba jeho přátelé. První roky života, ale mladý člověk přece jen víc naslouchá Snu. Se strachem je totiž nuda, nikdy nic nedělá a pořád se mračí. Se Snem si mladý král užije mnohem víc legrace, objevují společně svět a s úsměvem na tváři se učí novým věcem. Strach je pozoruje z povzdálí, nenávidí je, že ho ignorují, sedí v rohu a propadá sebelítosti a čeká na první příležitost jak začít krále víc ovlivňovat.
Uvažovali jste někdy o tom, proč se malé děti snáze učí? Já ano a podle mě je to proto, že se do všeho vrhají po hlavě a s nadšením. Černý mužík strach nad nimi ještě nemá kontrolu. Učí se chodit, podporováni bílým mužíkem - Snem. Nezajímá je, kolikrát spadnou, dělají to tak dlouho až se to naučí a dělají to s nadšením.
Cizí jazyk se naučí za pár měsíců, protože si chtějí hrát s ostatními dětmi a vůbec je nezatěžuje, že ty děti mluví jiným jazykem. Nemají strach, že řeknou něco špatně, prostě mluví, až se jazyk naučí. Zatímco dospělý svázaný strachem se bojí vyslovit jedinou větu, protože mu mužík Strach našeptává, že se ztrapní před ostatními. V tom je podle mě ten zásadní rozdíl, proč se malé děti lépe učí.
A tak mladý král postupně stárne, učí se novým věcem, získává zkušenosti. Čím je starší, tím víc věcí dělá a přichází i první neúspěchy. Je logické, že ne všechno, co dělám, se podaří. Přichází frustrace z neúspěchu a to je ten správný moment pro Stracha, aby se pokusil nad králem převzít kontrolu.
Rychle přispěchá ke králi se slovy: Já Ti to říkal! Je dost mazaný, aby neřekl králi pravdu a tak hází vinu na Sna. Vidíš, kdybyste se Snem nedělali to a to, nikdy by se to nestalo, že si prohrál. Všechno je to JEHO vina. Nic víc už s ním nepodnikej, radši buď se mnou.
Sen sice dál chodí za králem s návrhy, co všechno by se dalo dělat než se nudit, co všechno by se spolu mohli naučit a co úžasného dokázat. Ale král mu už tolik nenaslouchá, pouto je porušené a král začíná mnohem více času trávit se Strachem.
Je důležité vědět, že Sen a Strach nejsou jediné dvě osoby, které krále ovlivňují, i když podle mě jsou to ty nejdůležitější osoby. V králově okolí jsou i jiní lidé, tatínek s maminkou, sourozenci, kamarádi, babičky a dědečkové, učitelé. Ti všichni mají na něj vliv a je zásadní, jestli jsou to pozitivní nebo negativní lidé, jestli je více ovládá Strach nebo Sen.
Je strašně důležité, jestli se s mladým králem koukají na pohádky a řeknou mu: Všechno dobře dopadne. Jestli mu vtloukají do hlavy, že může dokázat všechno na světě, když tomu bude věřit a půjde zatím nebo mu říkají: Chlapče, měj rozum, drž se při zemi a moc si nevyskakuj nebo se spálíš.
Je rozdíl, když mu učitel řekne: Z tebe NIKDY nic nebude nebo mu jiný učitel řekne: Věř svým snům. Proto je okolí člověka tak důležité, lidé v okolí krále buď posílí Strach na králově rameni, nebo Sen na druhém rameni.
Pak přijde puberta, období člověka kdy je král nejzranitelnější. Hledá sám sebe a vlastní identitu a je nejistý. Nejlepší okamžik pro Stracha zmocnit se trůnu a z Krále udělat svého otroka. To se stalo mezi 15-20 rokem života i mně, stejně tak jako se to stalo mnoha jiným lidem. Bohužel jsem kolem sebe neměl dostatek pozitivních lidí, kteří by mě podrželi. Svého bývalého poradce Sna jsem neposlouchal, ten totiž už byl tak oslabený, že se sotva držel na mém rameni a jen šeptal: „Petříku, vzpomeň si na mě, vzpomeň si, co jsme se spolu všechno naučili a představ si, co všechno ještě můžeme dokázat, když mi zase začneš naslouchat."
Já ale naslouchal Strachovi, ten rozčíleně řval na svého bratra: DRŽ HUBU, Sne! Nevidíš, co všechno si způsobil, to kvůli Tobě je král na dně, kdyby poslouchal mě, byl by v bezpečí. Se mnou se mu nemůže nic stát, já nic nedělám, nic neriskuji, proto nemůžu nikdy prohrát. V tu dobu král bohužel nevěděl, že právě proto, že nic nedělal, tak PROHRÁL.
A tak začalo 10 let krutovlády krále Stracha a jeho otroka Petra Holátka. Všechno co jsem chtěl udělat, mi bylo Strachem zakázáno. Strach mi ukradl 10 let života, ukradl mi veškerý čas, který jsem měl.
Nic nedělej, nic nezkazíš. Stojíš za hovno a stejně by to špatně dopadlo. To mi říkával. Chtěl jsem požádat pěknou dívku o rande, Strach mi přikázal mlčet. Stejně by řekla NE. Chtěl jsem si s kamarády zahrát fotbal, Strach řekl NE. Neumíš to, ještě by se ti smáli, jak blbě hraješ. Chtěl jsem zase hrát tenis, Strach řekl: Nech raketu ve skříni, zase by si jen prohrával. Chtěl jsem jít na Vysokou Školu, Strach řekl, jsi příliš hloupý, než aby tě tam vzali. Chtěl jsem si najít dobrou práci, Strach řekl, seď doma, stejně by se ti vysmáli. Strach vládl a já poslouchal. Jeho bratr Sen bezvládně ležel na mém druhém rameni a občas něco zašeptal. Strach ho ale vždycky překřičel. Strach byl pán a já a Sen jeho služebníci.
Tak uběhlo 10 let a já věděl, že takhle dál žít nechci. NECHCI být otrok. Začal jsem se po večerech tajně scházet se svým bývalým přítelem Snem. Vedli jsme dlouhé, tiché debaty, aby nás Strach neslyšel.
Sen mi vysvětloval, že ve skutečnosti Strach králem není a nikdy být nemůže, že pouze vládne skrze mě. Jen já se můžu rozhodovat a konat, ON NE. Pokud se rozhodnu ho zahnat, tak mi v tom nikdo nemůže zabránit. Já se ale bál, ale pomalu to začal chápat. Začal jsem se Strachem bojovat. Trvalo to další dlouhé tři roky, než jsem ho porazil.
Začal jsem Strachovi odmlouvat, už jsem ho neposlouchal na 100%, občas jsem se mu dokázal postavit a udělat něco, co si on nepřál. Strach jen vztekle zaklel, ale nikdy mě nepotrestal. Jen nakvašeně odešel. Začal jsem chápat, že Strach mi nemůže sám o sobě ublížit, nemá moc. Ubližoval mi skrze mě.
Začal jsem mu odmlouvat čím dál tím víc a všimnul si, jak Strach začal slábnout, tak můj kamarád Sen na druhém rameni začal sílit. Už jsem nebyl sám, byli jsme dva proti Strachovi a začali ho postupně porážet. Jednoho dne jsem zesílil natolik, že jsem Strachovi vytrhl žezlo z ruky, nakopal ho do zadku a zahnal do kouta. Utekl tam a rozplakal se.
Já jsem usedl zpátky na svůj trůn a Sen se stal mojí pravou rukou, přítelem a poradcem. Byl jsem zase KRÁL svého života. A hodlám jím zůstat až dokonce svého života. Strach také zůstal. Dál sedí na mém rameni a občas se ozve, že to co plánujeme se Snem je nesmysl. Vždycky se tomu společně se Snem pobaveně zasmějeme a ignorujeme ho. Strach zůstal, ale zeslábl a nyní moc dobře ví, kdo je PÁN. Začal se mě bát.
Vlastně jsem Strachovi vděčný. Díky němu jsem se mnohému naučil a nyní vím, že pokud chci z dětí, co učím tenis, vychovat úspěšné osobnosti, musím pomoci jejich Snům, aby porazili jejich Strach.
A to samé přeji i Vám. Pamatujte si, že ten černý mužík na Vašem rameni není král a nikdy nebude. Králem jste VY!
autor příspěvku: Petr Holátko
http://www.tvujzivot.cz/cz/leve/zivotni-inspirace-pro-vas/k-zamysleni/sen-a-strach/
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář